HECON / HE Consulting s.r.o.

Lukáš Smelík: Když se řekne smart industry, tak se může vybavit spousta věcí. My doufáme, že se vybaví konference Smart Industry, která se bude konat 23. října v Pardubicích, ale pod tím pojmem chytré výroby opravdu můžeme najít spoustu veličin. Jednou z těch veličin jsou třeba energie a těmi se v rámci digitalizace zabývá společnost HECON a konkrétně taky David Hořava, který je připraven nám vysvětlit, kde ty energie a smart industry jsou ve shodě. Co se tobě vybaví pod pojmem Smart Industry?

David Hořava: Když to vezmu z pohledu energií, respektive nějaké úspory, tak pod pojmem Smart Industry se mi vybaví nějaký chytrý řízení, chytrý řízení podle toho, co se v té firmě reálně děje. To znamená mít to nějakým způsobem pod kontrolou, vědět kdekolik spotřebovávám a hlavně proč. To je podle mě úplně to nejdůležitější a na základě toho, proč potom zajistit další kroky pro to, abych tu spotřebu nějakým způsobem dlouhodobě a udržitelně, hlavně udržitelně snížil.

Lukáš Smelík: Když vezmu HECON. Jako takový partner pro digitalizaci, stojíte kde? Jste spíše konzultanti, jste ti sběrači dát nebo jste všechno dohromady?

David Hořava: Jsme všechno dohromady a zároveň nejsme, respektive jsme i konzultanti a vlastně z té potřeby, kterou vlastně vnímáme u našich klientů, tak potom vznikla naše aplikace pro vyhodnocování spotřeb. Nejsme sběrači dat, nejsme nějaké jako hardware house, když to řeknu. To znamená, spolupracujeme s partnerama, kteří ty data sbírají a my jsme vlastně potom ta vrstva nad tím, ta analýza, která si ty data ze spotřeb, z výroby, z počasí natáhne nad tím, udělá nějakou chytrou analýzu, řekne, kde se co děje a proč, aby ten zákazník potom mohl na základě toho podniknout nějaký další kroky.

Lukáš Smelík: Jeden z motivů chystané konference je hledat roli člověka v rámci celé digitalizace, v rámci všech nástrojů. Pokud se nepletu, vy to máte trošičku skryté i v názvu toho člověka. Tak jak na to pohlížíte? Jaká je role člověka, když dojde na energie, když dojde na digitalizaci, když dojde na nějaký správný energetický management?

David Hořava: Ta role člověka je samozřejmě, řekl bych, úplně nejdůležitější, protože bez toho, aniž by tam byla nějaká motivace toho člověk, tu spotřebu snížit a za energie ušetřit, tak se v té firmě někde reálně nic nestane. To znamená, je potřeba k tomu ně jsou potřeba k tomu nějaký data, podle kterých se ten člověk může rozhodnout, ale i kdybychom mu dali úplně sebelepší feedback a nějaký jako návrhy na to, co udělat, tak v momentu, kdy tam ta motivace toho člověka, ať už je to člověk, kterej je úplně jako třeba jako z výroby, nebo je to člověk na nějakým třeba středním vyšším managementu, kterej tu motivaci potom jako nemá, není to jeho priorita, tak se stejně v té firmě ve výsledku nakonec nic nestane.

Lukáš Smelík: Možná když se bavíme o tom člověku, tak to nastavení, jak člověk do té digitalizace jde, může být jedna z překážek, proč se ta digitalizace nedaří. Dokážeš jmenovat další aspekty toho, proč třeba firmy nechtějí tenhleten pokročilý energetický management, protože ad absurdum, vy pomáháte ušetřit peníze za energie a v osobním ani v profesním životě si nedu představit, že někdo, kdo by to nechtěl ušetřit ty peníze. A přesto ten energetický management nedělá každá firma. Tak kde jsou ty bariéry? Proč se to nedaří?

David Hořava: Já si myslím, že nějakým způsobem ten energetickej management každá firma dělá nebo si to aspoň jako myslí. Potom je otázka, kde na nějaké to jako na nějaké té úrovni, na jaké té úrovni ta firma je. To znamená, jestli dělá energetickej management a takovej, že prostě na konci měsíce si vezme data z faktur a podívej se, jak si na tom stojí oproti předchozímu měsíci nebo jestli už potom ty data sbíraj. Někdo se do toho kouká, třeba typickej energetik a kouká se na nějaký píky, na nějaký jako úniky úplně jako zjevný, nebo potom jestli fakt už už se do toho zapojí zapojí celá firma, nebo jestli je prostě dedikovanej nějakej třeba energetickej tým, kterej to má na starosti. Myslím si, že je tam to bariéra v tom, že vlastně to téma je jako hodně rozsáhlý a je to je to je to reálně prostě časově náročný. To znamená, to znamená, abych já to mohl dělat na nějaké pokročilé úrovni a abych vlastně ty energie opravdu jako ušetřil, tak já tomu potřebuju věnovat nějakej čas vlastně od shora až dolů. To znamená, když jsem v nějaké jako vedoucí pozici, tak si musím nastavit nějaký cíle, nějakou politiku, jak k tomu budeme přistupovat a potom vlastně musím dedikovat dedikovat na to lidi, kteří se o to nějakým způsobem budou starat. A vlastně ty náklady, který, který potom s tím jsou spojený, tak nejsou samozřejmě jenom za pořízení nějakých jako měřících přístrojů, za nějaký další jako analýzy, ale samozřejmě do toho potřeba potom započítat i ten čas, kterej v tom stráví ti lidi v té firmě. A tam se často naráží na to, na nějakou jako interní prioritizaci. To znamená, jsou tam nějaký interní projekty třeba, který se potřebujou udělat a potom je otázka na kterým na kterým místě ten energetickej management skončí.

Lukáš Smelík: Tady zaznělo, že každá firma dělá nějakým způsobem energetický management, ale když vezmeme opravdu tu tuzemskou praxi, převládají firmy, které končí tím, že mají ústroje napsáno na konci šichty zhasněte, vypněte a nebo ty, které opravdu na tou jdu exaktně – měří, vyhodnocují, co převládá a kde je ten rozdíl, jak třeba poznáte už u vstupu do firmy, že tady tahleta je připravená jít někam dál, než jenom na konci všechny zhasnout?

David Hořava: Myslím si, že je to zase o těch lidech. To znamená, že jako jde to poznat už z nějakýho prvního rozhovoru s tím člověkem, kterej to tam třeba má na starosti. To znamená, jak on nad tím přemýšlí a vlastně jaký kroky oni už třeba podnikli. Myslím si, že pořád převládají firmy, který mají nějaký cedulky jako u strojů nebo respektive, který třeba fakt vyhodnocujou tu spotřebu jako na nějaké meziroční nebo meziměsíční bázi, což vlastně je ve výsledku docela k ničemu, protože to vlastně nereflektuje vůbec to, co se v té firmě děje. Myslím si, že poslední rok, dva, tak se to posouvá k lepšímu, aspoň do té fáze, že ty firmy už chtějí vědět nějaký větší detail. To znamená chtějí začít měřit. Tam si myslím, že u toho je problém ten, že že oni si myslí, že v momentu, kdy začnou měřit, takže to už je ten energetickej management, že to je ten vlastně jako cíl, který oni chtěj dosáhnout a tam je právě potřeba jim potom vysvětlit, že to by měl být ten první krok a ne ten poslední krok pro to, aby aby to ten energetickej management byl a aby na konci dne něco ušetřil.

Lukáš Smelík: Kdybych to měl shrnout a apeluji teďka na návštěvníky konference Smart Industry. Dojdou, vyposlechli si tady tenhleten rozhovor a jejich cílem bude zlepšit svůj energetický management. Co by měla být první otázka směrem k vám a co byste jim ideálně chtěli na konferenci předat, aby mohli odejít z konference a uvažovat nad energetickým managementem správně? Neodpovídej, že stačí, že předáte vizitku. Prosím.

David Hořava: Já myslím, že ideální otázka by mohla být, jak můžeme být lepší? Na to samozřejmě potom navazuje spousta dalších otázek, takže je samozřejmě potřeba poznat trochu ten stav, ten provoz a co oni už vlastně na té cestě k tomu být lepší podnikli, abychom věděli, jakej ten další krok, jak být lepší může následovat.

Lukáš Smelík: Takže kdybychom to měli zakončit pozvánkou na konferenci, David Hořava, společnost HECON vám řekne, jak být lepší.

David Hořava: Určitě. Minimálně v oblasti energetického managementu. Minimálně. Ano.

Lukáš Smelík: Davide, já moc děkuji a těším se, že se společně potkáme s návštěvníky konference Smart Industry a ušetříme nějakou energii na večerní routa.

David Hořava: Přesně. A na koncert.