Forgee / BIM 4G s.r.o.

Lukáš Smelík: Když dojde na Smart Industry, tak včetně konference 23. října v Pardubicích zaznívá v něm spousta různých zkratek. Je to CMMS, ERP, MES. A do toho ještě můžeme přidat jednu, kterou možná nepoužíváme na konferenci tak často, ale měli bychom. Ta zkratka je BIM, o které bych vám mohl něco vyprávět, ale daleko radši předám slovo Lukáši Pavlicovi ze společnosti FORGEE, který ten BIM bude na naší konferenci zastřešovat a dokáže o něm rozhodně mluvit erudovaněji než já. Takže co ten BIM teda je?

Lukáš Pavlica: BIM se dá vysvětlit různě a nejběžnější, jak to používáme my, tak je opravdu mluvíme o digitalizaci stavebnictví. To znamená, je to nějaká sada nástrojů digitálních, různé aplikace, systémy databáze a procesů a způsobů, jak pracovat vlastně jinak. A je to vlastně pokus o to, jak přejít z nějaké 3D transformace, kdy místo 2D výkresů už dneska máme ty modely, jak jim říkáme, vymodelované ve 3D a můžeme je procházet jak v počítačové hře. Ale navíc teda proti tomu 3D jsou to nějaké informace a aplikace, které s nimi umí pracovat. Takže typické použití je takové, že místo abych já pročítal nějaké dlouhé technické zprávy a nějaké tabulkové přílohy, tak já vlastně všecky informace přijdu, kliknu na stěnu, vidím všechny informace, co u ní mám a s ní můžu potom dále pracovat, například generovat rozpočty, harmonogramy, jakékoliv výstupy klidně do provozu.

Lukáš Smelík: Vy na konferenci přijíždíte jako zástupce něčeho, co se jmenuje Smart Industry Club. V tomu skupení máte nějakou jakousi komplexnost pro ty průmyslové firmy. Kde konkrétně ten BIM je uplatnitelný v průmyslu?

Lukáš Pavlica: BIM je hodně spojený vlastně s tou investiční fází, když si ho všichni představujou, jdeme stavět dům, tak si to vymodelujeme v BIMu, postavíme jej. Ale vždycky se mluví o tom, že největší přínos by měl být právě v provozu a v jakoby opravách nebo nějaké údržbě a zprávě těch budov. Akorát v oblasti BIMu se tomu málokdo věnuje, protože tam je to taková paní Kolombová a právě na té konferenci chceme ukázat ty metody, kde už máme vyzkoušené, kdy ten by může pomoct právě i při správě nějakých průmyslových areálů nebo nějakých větších společností, kdy vlastně z nějakých tabulkových dat, která dneska máte v CAFM systémech nebo v nějakých údržbových aplikací, dokážeme pěkně ve 3D vizualizovat ta data, načíst právě do těch BIMových formátů a právě plánovat i nějaké jako plány údržby a všecko, ale jako s lepší vizuální přidanou hodnotou, že vy přesně víte, kde je ten problém, dokážete to analyzovat vizuálně jakoby v tom areálu a v jednotlivých těch objektech, možná lépe než v nějakých tabulkových sestavách.

Lukáš Smelík: Mě napadá, že tohle řešení je vlastně celkem odpověď na to, s čím se průmysl potýká. Když jde na průmyslovou údržbu, tak spousta zkušených údržbářů odchází, někdy si stihnou předat veškeré informace s nastupující generací někdy méně. Je ta cesta digitalizace v téhle oblasti taky lepší způsob, jak přenést to know-how uvnitř podniku a opravdu s tím lépe pracovat a třeba i mladší generace lépe přijme tady tohleto řešení než Excelovou tabulku. Máte s tím zkušenost, že to může pomáhat i v téhle oblasti?

Lukáš Pavlica: Určitě ano. Ten přenos know-how je klíčová oblast, která bývá složitá. Víme, jak prostě trvá zaškolení těch pracovníků a jak vlastně se dlouho trvá ten přenos informací. Zatímco když si pak někde prohlédnu opravdu ten 3D model a vidím ty systémy, tak že vypnu si všechny stěny a vidím najednou, kudy vedou dráty, kudy vedou jednotlivá potrubí, kde jsou k tomu nějaké ventily, kde se ty věci dají zavřít a opravdu přijdu do té místnosti připraven s tím, že přesně vím, kde ta věc vede. Tady v těch podhledech třeba, tak to vlastně najednou zvládnu i bez toho člověka, který by mě školil, protože se sám zorientuju v tom objektu a dokážu opravdu se nejenom zaškolit a převzít si ten stav té budovy, jak je, ale vlastně když vymýšlím nějaké opravy nebo změny, tak vlastně mám před sebou celý ten systém a je to určitě přehlednější, jednodušší než na 2D výkresech nebo v nějakém 3D obyčejném modelu. A i existuje vlastně celá oblast vzdělávání a právě jako údržby v BIMu, kdy se pak chodí s nějakýma brýlema a rozšířenou realitou. Právě dokáže i nějaké servisní postupy mu to přímo ukazovat tomu pracovníkovi, že ani, že já bych prošel nějakým školením a těch zařízení v té budově může být stovky různých a a prostě nemůžu si všecko pamatovat, tak právě to můžu přenést do nějaké databáze, ve které já si pak navleču helmu, řeknu, že mám tady problém s nějakým ventilem a ono mi to říká krok jedna otevřete, krok dva vytáhněte filtr, krok tři prostě nastavte, zkontrolujte těsnost a zavřete a máte hotovo. A já vlastně aniž bych prošel nějakým školením a prostě si to všechno pamatoval, dokážu tyhle servisní úkony třeba dělat sám. A k tomu samozřejmě ten by může pomoct tou vizualizací a těm těma informacema na pozadí.

Lukáš Smelík: Pokud můžeme, já bych zkusil být na chvilku konkrétní a jestli můžeme vzít nějaký projekt kde se BIM nasadil a porovnat třeba tu situaci. Fungovali jsme před BIMem, fungujeme po něm. Jaké jsou ty reálné přínosy toho koncového uživatele? Dokážem to na tomhletom nějakém jednom projektu třeba popsat?

Lukáš Pavlica: Úplně nejjednodušší věc bývá často samotná ta vizualizace, že vlastně už úplně jenom ta patrnost toho, že to vidím a je to přehledné a je to krásně vidět, může pomoct bez nějakých jako složitých datových konverzí a plnění databází. Takže na konkrétním projektu jsme třeba měli opravdu areál velký jako chystaný, průmyslový, kdy dělají lidi na tom několik roků a měli nějaké aktualizace projektu a měli objektovou skladbu a vlastně celou dobu pracovali opravdu se schématama a tabulkovýma výstupama a celou dobu byli jakoby lehce v tom ztraceni, co v tom je a není v tom areálu. A my jsme relativně během jednotek dnů jim vzali ten areál vlastně do toho 3D. Navěsili jsme na to všechny informace, které oni měli k dispozici, což ve výsledku si můžete představit tak, že existovalo 200 stránkové PDFko plné tabulek a my jsme z něj udělali 3D model plný dat, který vlastně byly v tom dokumentu popsané v těch tabulkách i jakoby v té textové části. No a najednou už jenom tady tu úlohu, že se to převedlo do 3D, tak najednou zjistili, že jim tam nějaké objekty přebývají, že jim tam nějaké objekty chybí, že tam mají blbě informace, že jim nefunguje etapizace té výstavby, že jim nefungujou jednotlivé vztahy mezi těmi budovami a vlastně to jsme jenom převedli. Jedno blbé PDFko. No blbé no. Trvalo to měsíce práce, stálo to spousta peněz a když jsme ji převedli vlastně do 3D podoby, tak a to jsme udělali pomocí skriptu, kdy se opravdu vzaly tabulkové data a schémato areálu a jenom se to vytáhlo jak grafy do prostoru a navesily na to informace, tak vlastně ty lidi najednou přišli, že kolik v tom PDFku, které už bylo schválené a už bylo půl roku jako v produkční nějakém režimu, tak zjistili, kolik v něm je všech chyb a nelogičností a a věcí a najednou to vyvolalo desítky otázek a problémů, které se musely vyřešit a do té doby všichni žili s tím, že to je v pořádku ten návrh. To znamená už jenom ta vizualizace těch dat, kdy vememe jakékoliv vaše tabulkové data i klidně CAFM systému, zobrazíme je v tom prostoru, tak najednou zjistíte, kolik tam máte chyb, nepřesností, protože v té tabulce i přes sebe lepší představivosti, nedokážete odhalit všecky ty chyby tak, jako když to vidíte v tom prostoru a ty informace dokážete ten model na základě toho filtrovat a porovnávat, jestli ty hodnoty i klidně ano / ne, dávají smysl v tom kontextu. Takže takhle asi konkrétní projekt, nebudu zmiňovat asi zákazníka. To se mě kdyžtak zeptejte na konferenci.

Lukáš Smelík: A to je myslím dobrá pozvánka, protože když dojde na Smart Industry, tak bychom neměli zůstávat v tom 2D světě a radši přejít do 3D světa. Takže v tom 3D vás prosíme přijďte se doptat na toho konkrétního zákazníka přímo na konferenci 23. října v Pardubicích a určitě i Lukáš Pavlá a FORGEE jsou připraveni vás na té cestě k tomu chytrému průmyslu provést. Děkuju.

Lukáš Pavlica: Taky děkuji.