Vertical Data Intelligence s.r.o.

Lukáš Smelík: Konference Smart Industry 23. října v Pardubicích bude o několika věcech. Bude o digitalizaci, která je potřeba pro
chytrou výrobu, bude hodně o lidech a v jednom konkrétním případě bude taky o dronech. A proč? O tom si budeme povídat s Petrem Lněničkou ze společnosti Vertical Images. Ty drony tady máme, ale teď si o nich budeme hlavně povídat a na konferenci si je třeba ukážeme?

Petr Lněnička: Určitě přineseme na ukázku různý druhy dronů i tak, jak se vyvíjely od těch historickejch před několika lety, kdy to byly 20 kg stroje až po ty malý kilogramový, který jsou mnohem lepší, mnohem chytří, chytřejší než ty původní velký. Ale ve skutečnosti to u nás není moc o těch dronech. Ty drony jsou jenom nástroj, jak levně, přesně, precizně získat data, která dokážeme nově využít. Ty drony jsou skutečně to není to gro, ale je to jenom robotickej nástroj, který nám umožní bejt daleko přesnější, daleko efektivnější. A teď se dostáváme k tomu, v čem přesně. No stejně jako nasazení umělý inteligence, tak ty drony, to, co se dřív, jedna z takovejch našich aplikací je detekce poruch, plášťů budov, třeba plochých střech, tak si představte, že dřív to bylo tak, že ten střechář nebo nějakej technik musel jezdit s nějakým imperančním vozíkem třeba několik týdnů po tý střeše, aby zjistil závady. My ty stejný nebo daleko lepší data posbíráme během hodiny letu toho dronu s termokamerou. Pak na to navazuje nějaký automatický zpracování, pak navazuje umělá inteligence, která v podstatě ty data vyhodnotí a zase to, co dřív by ten člověk vyhodnocoval i z těch dronovejch dat dny, tak teďkon zvládne vlastně neuronová síť za minuty. Takže nejenom, že ty data jsou daleko přesnější, ale zároveň se stávají daleko dostupnějším a daleko operativnějším a daleko přístupnějším pro ty zákazníky.

Lukáš Smelík: Tady už bylo zmíněno několik klíčových technologií, tak zkusme to vzít postupně. Infračervená technologie, termografie pro sledování úniku teplotních mezí. Zmínil jste neuronové sítě, to znamená vyhodnocování těch dat, přeměna v informace. Zkusme popsat ten reálný příběh toho zákazníka, který to nasadí, jakým způsobem to používá a co mu to přinese.

Petr Lněnička: Zase ono to není úplně o té konkrétní technologii. Co nám ty drony umožnily je sbírat obrovský množství dat za velmi krátkou dobu. Pak následuje zpracování, jsou to geoprostorový data, čili jsou veliký. My obvykle, když odjedeme z nějakýho podniku, tak máme třeba 4, 5 TB dat. Kdysi jsme se velice rychle naučili, že ty dronový data jsou hezký, ale když za nima nejsou actionable data, není něco na základě čeho se ten zákazník může rozhodovat, tak jsou vlastně k ničemu. Tak je jich strašně moc a jsou nepřehledný. A tam právě přichází ten ty geoprostorový data, to jejich zpracování do GISů, do 3D modelů, do výkresový dokumentace, do BIMu. To je přesně to, co z toho potom plyne. A zároveň ty data jsou tak detailní a tak přesný, že je na základě toho možný provádět různý analýzy právě jako u těch střech nebo u těch plášťů budov, tepelný úniky, vlhkost, statický deformace, obecně zpráva pasportizace areálů, budov. To všechno z těch dronovejch dat nebo laserovýho skenování nebo při využití dalších robotickejch systémů můžete nyní velice levně a velice operativně získat. To, co dřív by trvalo týdny a měsíce a stála by statisíce ne-li miliony, tak teďkon se odehrává během dnů a hodin. Ty data jsou daleko přesnější a ty ceny se posouvají o řád směrem dolů.

Lukáš Smelík: Když to poslouchám, tak bych mohl nabít dojmu, že tohleto je technologie, která pro mě má smysl pouze o nějaké opravdu velké rozloze výrobního podniku. Je to tak nebo to uplatnění není o velikosti?

Petr Lněnička: Určitě to samozřejmě přinese daleko větší úspory u těch velkých podniků. Škoda, Vitesco, Unipetrol, ČEZ, ale samozřejmě stejně dobře to jde nasadit u jedné výrobní haly. Pokud chcete dokonalej 3D model zvenku zevnitř, z kterýho pak budete dělat BIM, výkresovou dokumentaci nebo hodnotit stav pláště budovy, tak todleto je velice elegantní, velice rychlý. Obecně my říkáme nebo snažíme se, naši zákazníci jsou obvykle B2B segment, čili právě výrobní podmín podniky, skladový logistický haly, takže řekněme od 1000 m čtverečních vejš je to něco, kde se tady ty technologie vyplatí díky tý efektivitě a rychlosti. Menší plochy lze spravovat nebo získat ty data i jinak, ale u větších ploch než 1000 m2 10 000, teď jsou haly, který máte 100 000 m2 hravě, tak tam tady ta technologie kraluje, protože zásadně zefektivňuje správu těch budov i těch zařízení uvnitř.

Lukáš Smelík: Jste zmínil nějaký vývoj té technologie v čase. Zejména jako v oblasti těch dronů. Ten vývoj je sledovatelný asi pro běžného posluchače, diváka. Ale jak byste popsal tu změnu proti tomu, když jste začínali, co jste měli k dispozici a co máte k dispozici dnes?

Petr Lněnička: To je to je hrozně jednoduchý. Já kdyby mě to napadlo, tak jsem s sebou vzal aspoň na ukázku kousek toho velkýho dronu, ale vezmu to na konferenci. Přijďte se podívat na konferenci, tam ukážeme tu historii, ale to není historie, to je 5, 6, 7 let zpátky. Za tu dobu se to strašně posunulo. Kdyby jsme se bavili o dronu, kterj nesl termokameru, fotoaparát a vydržel 20 minut ve vzduchu, tak jsme se bavili o zařízení za 2 miliony vážící 30, 40 kg a pomalu by se nám tady nevešlo na stůl. A stálo by dejme tomu 1, 2 miliony a tak jednou za sezónu bysme ho rozbili. Teď se bavíme o dronu, který je tady za námi, který váží 1 kg, stojí 100 000, má dokonalou termokameru, dokonalou RGB kameru. Ve vzduchu vydrží 40 minut. V podstatě má protinárazový senzory, řídí se počítačem a posbírá naprosto dokonalý data s přesnýma GPS souřadnicema s přesnosti na 1 cm. Takže ten pokrok za těch 5, 6, 7 let je neuvěřitelnej. Ale nejenom v tý technologii, ale i v legislativě. Dřív jsme pomalu každej let museli žádat Úřad pro civilní letectví o nějaký povolení, platit poplatky a psát sáhodlouhý, vyplňovat sáhodlouhý formuláře. Teď je to všechno digitalizovaný, bez poplatků, formální i legislativa se zásadně změnila, ve prospěch tady těch, dronovejch nebo robotickejch sběrů.

Lukáš Smelík: Mě to napadlo ve chvíli, kdy jste říkal 30 kilový dron, tak jak to asi prošlo přes bezpečáky ve firmě? To museli asi vyklidit celou fabriku, aby to mohlo do vzduchu. Nicméně asi zůstaly nějaká očekávání ve směru bariér, proč třeba se vám nepodaří prosadit do toho technologii do firem? Dokážete jmenovat nějaké časté mýlky u těch manažerů, proč to nechtějí a vy to musíte vyvracet, tak pojďme to využívat. Řeknem to jednou a pak už budete všem pouštět jenom to video.

Petr Lněnička: No, ona ta situace se strašně zmínila. Před 10 lety jsme museli říkat, proč jsou drony smysluplný. Vůbec je vysvětlovat tu legislativu a přesvědčovat, že to je dobrá cesta. Teď naopak se divěj, že třeba přinášíme jiné řešení bez využití dronů, jo, že že ty drony už se staly běžným nástrojem, tak jako se dřív do podniku kupovala termokamera a nebylo to divný, protože je to dobrý pro preventivní údržbu, takhle se teďkon kupujou, prodávají a školej lidi i běžný servisáci, aby měli svůj dron, protože chcete se podívat na jeřábovou dráhu. Chcete se podívat na střechu, chcete se podívat někam pod strop, rychle, efektivně, bez lešení, bez ohrožení lidí, bez zastavení výroby. Dron je prostě jenom malej efektivní nástroj. To, co obvykle těm lidem zatím úplně nedochází, že ten dron je jenom nástroj. Furt k tomu potřebujete nějakej software, musíte ty data archivovat, analyzovat. Takže pro ten rozvoj a pro tu akceptaci toho, co ty drony dokážou, tak je tam ještě nějaký prostor. I my jako firma jsme se posunuli od dronařů k firmě primárně zabývající se vyhodnocováním těch dat těch dronů a použitím umělý inteligence. Takže od toho hardwaru spíš k tomu softwaru a ten nám připadá daleko důležitější. Ty drony už se stávají skutečně nástrojem běžným v podstatě v brašně jakéhokoliv údržbářenebo správce facility managera, ale to co potom s těma datama dál se dá dělat, jak se dá vyhodnotit, jak se dají používat, tak to je zase úplně jiná situace a tam teprve se teďkon společně propojujeme. Což je i Smart Industry Club, jehož je firma Vertical Images členem, tak to je zářenej příklad toho, že vlastně ty data z dronů jsou hezký, efektivní, ale bez toho propojení na ty další softwaryy do facility managementu, propojení s třeba rozšířenou realitou, s přenáším data do SAPu, prostě práce s tím další a propojení těch dat a těch dat, který z toho získáme tou analýzou na další navazující systémy, to vlastně celý který nedává úplně smysl. A to je jedna z těch bariér, která brání tý implementaci. Oni od nás dostanou obrovský množství dat, ale pokud je nezařadíte ty data do toho systému, správa podniku, správa zařízení a tak dále, tak vlastně oni mnohdy zůstanou ležet bez užitku a spíš jim tak trochu přidělají práci místo, aby jim tu práci ubírali a zefektivňovali věci. Teprve, když se ty data propojej, tak to celé zaklapne a řekne se ano, teď je to, máte skvělý levný data a ty data se promítají dál do těch systémů toho řízení toho podniku. Tak to je přesně ta výhra a na tom my velmi intenzivně pracujeme, abysme dokázali ty data vlastně dostat z těch dronovejch dat do těch běžnejch facility management softwaru nebo systémů pro správu podniku.

Lukáš Smelík: Já moc děkuji za tu zmínku Smart Industry Clubu a toho propojení, protože to je přesně to, co návštěvníci konference dostanou. Tu komplexnost, ten pohled na celek, což Smart Industry Club poskytuje. Poslední otázka – zazněla tedy umělá inteligence. Hodně se o tom mluví ve vašem případě. Jak moc ovlivnilo to, co umíte, ta dynamika toho vývoje v oblasti umělé inteligence a hlavně ta ochota přijímat tu umělou inteligenci?

Petr Lněnička: Tak pro nás je to absolutní alfa omega zpracování těch dat. Ty data jsou obrovský, je jich obrovský množství. A buď budete trénovat lidi a pak, když budete chtít expandovat, tak budete muset expandovat s velkým množstvím lidí. Teď než je to naučíte, než jim předáte ty zkušenosti. A přece jenom lidi nejsou vždycky úplně spolehliví, zvlášť u repetitivních věcí. Musíte něco dělat dokola, vyhodnocovat. Ve chvíli kdy nasadíte umělou inteligenci, tak dostanete rychle a přesně data. A pro mě jako pro firmu je strašně klíčový to, že můžu rychle škálovat. Děláme třeba chladící věže, kde analyzujeme pro řízený stárnutí, stav toho betonu. Může tam být třeba 20 000 závad. Takže člověk bude ty data na základě vizuálních ty data, ty závady vykreslovat, já nevím, třeba 80, 90 hodin. To samý zvládne natrénovaná neuronová síť během minuty a ta přesnost těch dat bude zase o řád posunutá oproti tomu, co vyznačoval ten člověk. Čili když mi někdo řekne, udělej jednu věž, tak na to potřebujeme jako firma, když nenasadíme umělou inteligenci týdny, zatímco když nasadíme umělou inteligenci a někdo mi řekne udělej mi 10 věží, tak je zvládnu stejně během toho jednoho týdne zpracovat a předat ty výsledky. Takže mě to umožňuje škálovat, pronikat na nový trhy, ale hlavně to nám umožňuje bejt daleko operativnější, když ten zákazník řekne, teď potřebuju ty data během odstávky a teď na základních potřebuju jednat, tak nemusí čekat týdny na ty výsledky, ale dostane je v podstatě v řádu hodin nebo jednotek dnů připravený, zpracovaný, aby mohli reagovat v rámci nějakýho smysluplnýho času. To je pro nás, jak říkám, pro nás bez tý umělý inteligence, my bysme se nemohli rozvíjet a nemohli bysme škálovat.

Lukáš Smelík: Já vám moc děkuju. Pokud i vy se chcete rozvíjet a směřovat k chytrému průmyslu, ať už to za využití dronů, umělé inteligence či čehokoli dalšího, myslím si, že 23. října, adresa v Pardubicích je to správné místo i pro vás. Minimálně Vertical Images, Petr Lněnička tam na vás čekají a můžeme se k tomu chytrému průmyslu přiblížit. Budeme se na vás těšit.

Petr Lněnička: Děkujeme.